První červnový pátek byla v naší školce canisterapie. Přijela za námi paní Renata Hasilová a s ní její čtyřnohá kamarádka Wookie. Canisterapii máme moc rádi, protože se při ní nejen hodně naučíme, ale také si užijeme spoustu zábavy. Tohle setkání bylo pro nás v tomto školním roce poslední, tak jsme si ho chtěli pořádně zapamatovat. Nejdřív jsme paní Renatu a Wookie přivítali. Wookie vrtěla radostně ocáskem. Hned potom jsme si každý vybral jeden speciální kartáč a začali jsme pejska upravovat jako v opravdovém psím salonu. Kartáčovali jsme srst opatrně, aby se Wookie cítila dobře. Moc se jí to líbilo, klidně seděla a užívala si naši péči. Po úpravě přišla na řadu zábava s míčem. Házení plyšového míčku byla velká legrace. Každý z nás si mohl zkusit hodit co nejdál a Wookie běžela, aby ho přinesla zpátky. Byla rychlá a moc šikovná. Dále jsme pracovali s takzvanou zpomalovací miskou. Byla kulatá, s malými šestiúhelníky uvnitř. Do každého jsme opatrně vkládali granulku. To nebylo jen tak – museli jsme být přesní, trpěliví a pracovat jemně prstíky. Wookie je všechny pomalu vyňuchala a snědla. Na konci jsme misku překlopili a zjistili, že opravdu žádná granulka nezůstala. Granulky nás provázely i v dalších úkolech. Při jednom jsme je dávali Wookie přímo na tlapku. Musela čekat, až jí je paní canisterapeutka dovolí sníst. My jsme zatím pozorovali, jak je trpělivá. Ani se nepohnula, i když voněly určitě moc lákavě. Pak jsme si pohráli s pestrobarevnými šátky. Každý z nás si vybral jinou barvu, šátky jsme kladli přímo na Wookie a postupně je zase sbírali podle barev. Trénovali jsme tím barvy a jemné pohyby rukou. Další aktivitou byla dřevěná dráha a naším úkolem bylo posouvat malou granulku po cestičce jen pomocí prstíku až do připravené misky. Museli jsme být velmi soustředění a dávat pozor, aby psí pochoutka nespadla. Některým z nás se to podařilo hned, jiným až na několikátý pokus – ale všichni jsme to zvládli. A potom nás čekalo pátrání po pokladu. Pod Wookie byly ukryté drobné pamlsky – maličké sladkosti. Hledali jsme je pod jejími tlapkami, pod bříškem. Nakonec jsme se každý mohl s Wookie vyfotit. Vznikly krásné fotografie, na kterých jsme spolu – my a naše chlupatá kamarádka. Pak už přišlo loučení. Řekli jsme Wookie i paní Renatě děkujeme a zamávali jim. Už teď se moc těšíme, až je zase uvidíme – ale to už bude v novém školním roce.

FOTOGALERIE: Červnová canisterapie v naší školce

V předešlém týdnu jsme měli super sportovní dopoledne, které bylo součástí oslav Mezinárodního dne dětí. Na zahradě nás čekalo několik stanovišť. Hned na začátku jsme si mohli vyzkoušet chůzi po psychomotorickém puzzle – bylo to jako chodit po kamínkách a trávě zároveň, po tomto speciálním "koberci" jsme se pohybovali bosí nebo v ponožkách. Paní učitelky nám říkaly, že si tím posilujeme nožky a učíme se lépe držet rovnováhu. Pak jsme prolézali strachovým tunelem. Byla tam trochu tma, ale my jsme byli odvážní. Museli jsme se plazit a dávat pozor, kam lezeme – připadali jsme si jako průzkumníci nebo malí dobrodruzi. Potom jsme házeli látkové pytlíky na terč. Někdo se trefil hned, někdo až na víc pokusů, ale všichni jsme se moc snažili. Trénovali jsme si ruce, oči a soustředění. Házení míčků do koše bylo taky skvělé – někdy se hod podařil, jindy míček uletěl, ale smáli jsme se a fandili si navzájem. Chodili jsme mezi kužely a museli jsme si dávat pozor, abychom žádný kužel neshodili, dále jsme po dané dráze přenášeli míček ve speciálním držáku. Nakonec jsme si sedli na trávu a přišla chvilka klidu. Paní učitelky vytáhly velký barevný padák. Padák se vlnil, létal nahoru a dolů a my jsme se pod něj schovávali, běhali kolem nebo jen tak odpočívali. Byla to taková pohádková relaxace na konci celého dopoledne. Moc se nám to líbilo. Bavilo nás, že jsme si mohli všechno vyzkoušet, běhat, smát se a být spolu. A i když jsme se unavili, odcházeli jsme s dobrou náladou.

FOTOGALERIE: Sportovní dopoledne

První květnový týden byl věnován našim maminkám, které slavili svátek. Povídali jsme si o tom, co všechno pro nás maminky dělají – že vaří, perou, žehlí, a hlavně se o nás starají, když jsme smutní nebo nemocní. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je být dospělý – hráli jsme si na domácnost, prali oblečení panenkám, vařili v dětské kuchyňce a zametali třídu. Zjistili jsme, že to vůbec není jednoduché. Každý z nás vyrobil přáníčko – papírový džbánek s květinami. Přáníčka jsme si odnesli domů a předali je našim maminkám. Dále nás čekala poznávací výprava do ZOO.  I když jsme nešli na opravdový výlet, ve třídě jsme si ZOO udělali – vyráběli jsme výběhy z papíru a zvířata jsme přiřazovali do správných výběhů podle druhu. Využívali jsme obrázky z encyklopedií a didaktické obrázky, poznávali jsme exotická zvířata – tygra, lva, slona, žirafu a mnohé další. Učili jsme se vydávat jejich zvuky a napodobovat jejich pohyb. Také jsme si vyzkoušeli zábavné hry – například „krmení lva", kdy jsme se snažili trefit malý míček do otevřené papírové tlamy. Museli jsme se dobře soustředit a být přesní. Malovali jsme zvířecí hlavy technikou ťupání a moc se nám povedly.  Nejen v ZOO, ale také na louce to žije. Další týden jsme se vžili do role badatelů -  pozorovali jsme hmyz, broučky a květy vlčího máku a různé druhy trav. Díky digitálnímu mikroskopu jsme viděli i to, co je běžně očima neviditelné – třeba malinké nožky broučků, pyl na květech nebo žilky v motýlích křídlech. V encyklopediích jsme hledali druhy hmyzu a učili se je poznat a pojmenovat. Postavili jsme „včelí dráhu", kde jsme přenášeli pylová zrnka (žluté papírky a míčky) do úlu – potřebovali jsme při tom být opatrní a šikovní. Tvořili jsme včelky z papíru, na obrázek berušky jsme lepili její tečky, malovali jsme motýla barvou na jednu polovinu papíru a pak jsme ho přeložili – vznikla krásná motýlí křídla. Dřevěné žluté korálky jsme přenášeli pinzetou – trénovali jsme jemnou motoriku a šikovnost prstíků. Na závěr týdne jsme ochutnali pravý včelí med. Naučili jsme se, že i ti nejmenší tvorové jsou důležití pro život na na naší planetě a  je důležité je chránit. Koncem měsíce května jsme se začali připravovat na svátek dětí. Povídali jsme si o tom, že děti jsou různých kultur a národností, pomocí obrázků jsme viděli, že mohou jinak vypadat a oblékat se.

FOTOGALERIE: Třída Sluníček - květen u nás

Oslavy Mezinárodního dne dětí jsme zahájili návštěvou hasičské zbrojnice Sboru dobrovolných hasičů ve Staré Břeclavi. Autobus nás přivezl k tamnímu parku a odtud to byl ještě kousek pěšky. Hned na začátku nás přivítal hasič pan Skála se svojí manželkou. Nejprve jsme šli prozkoumat hasičská auta. Byla velká, červená a plná různých věcí –  hadic, kufrů, přileb a dalšího vybavení, které hasiči používají, když zachraňují lidi nebo hasí požáry. Mohli jsme si všechno zblízka prohlédnout a některé věci jsme si dokonce mohli i osahat. Dále jsme viděli plynovou masku, hasičský oblek a další součásti hasičské výzbroje a výstroje. Všechno bylo opravdové – nic jako ve školce na hraní. A pak přišla ta nejlepší část prohlídky – pan hasič nás posadil přímo do hasičského auta. Každý si mohl sednout na místo řidiče a zkusit si točit velikým volantem. Byli jsme jako opravdoví hasiči připravení vyrazit k zásahu. Zkusili jsme si nasadit hasičskou přilbu. Byla dost těžká, některým z nás trochu padala na oči, ale to vůbec nevadilo. Když jsme všechno důkladně prozkoumali, přišla řada na hru. Zahráli jsme si na opravdové hasiče. Na trávě nám připravili maketu „hořícího domu" a my jsme ho hasili proudem vody z opravdové hadice. Museli jsme držet hasičskou proudnici a mířit na oheň – nebylo to vůbec jednoduché, ale všichni jsme to zvládli. Po takové náročné práci jsme si zasloužili odpočinek. Hasiči nás pozvali do svého zázemí, kde jsme si pohodlně sedli a občerstvili se. Nakonec jsme se rozloučili, předali jsme hasičům balíčky jako poděkování a oni nám na oplátku dali krásné dárky. Děkujeme moc manželům Skálovým a všem hasičům ze Staré Břeclavi, že nám umožnili tak skvělou exkurzi. Naučili jsme se spoustu nového a hlavně jsme si to moc užili.

FOTOGALERIE: Na návštěvě u hasičů ve Staré Břeclavi

V pátek 23. května jsme se vydali na dopravní hřiště v Břeclavi. Cestu jsme absolvovali městskou hromadnou dopravou, což byla krásná příležitost prakticky si vyzkoušet pravidla bezpečného cestování. Při nástupu do autobusu jsme dávali pozor, jak nastupujeme, během celé cesty jsme seděli a chovali se ukázněně. Po příjezdu nás na dopravním hřišti přivítala milá strážnice Lenka Rigó, která nás doprovázela po celou dobu programu. Nejprve jsme zamířili do výukové místnosti, kde na nás čekala interaktivní tabule plná úkolů a dopravních her. Zopakovali jsme si, kde se různé dopravní prostředky pohybují – auta patří na silnici, letadla do vzduchu a vlaky na koleje. Společně jsme si povídali o tom, proč je důležité, aby cyklisté nosili helmu, co všechno může ovlivnit bezpečnost v dopravě. Pomocí obrázků a zvuků jsme také poznávali, jak zní siréna policejního auta, hasičského vozu nebo sanitky, jaká je funkce semaforu, na jakou barvu se smí jít nebo jet. Po teoretické části jsme se přesunuli ven na dopravní hřiště, kde jsme si vyzvedli odrážedla a koloběžky, nasadili si cyklistické helmy. S velkým nadšením jsme se pustili do „řízení“ a zkoušeli si pohyb v silničním provozu. Sledovali jsme semafory, dopravní značky i zvukovou signalizaci u železničního přejezdu – a to všechno jako opravdoví malí účastníci silničního provozu. Každý měl možnost si na chvíli zkusit roli řidiče nebo chodce a ověřit si, jaká pravidla platí pro každého z nás. Dopoledne jsme si skvěle užili, naučili se spoustu nového a hlavně jsme si uvědomili, jak důležité je chovat se v dopravě ohleduplně a bezpečně. 

FOTOGALERIE: Dopravní hřiště