Mateřská škola a základní škola Břeclav, Herbenova, příspěvková organizace

Tak opět po roce žáci druhého stupně zdobili v břeclavském parku „Vánoční školní stromek“. Připravenými ozdobami zkrášlili jeden z 22 krásných malých smrčků, které přichystalo Městské muzeum a galerie Břeclav pro školy a školky. Děti musely své vánoční ozdoby důkladně připevnit, aby nám je případný vítr neodnesl. Pořádně u toho promrzly, protože nám počasí letos nepřálo. Celý park byl již svátečně vyzdoben a připraven na rozsvícení vánočního stromu. Všichni jsme si prohlédli také dřevěný betlém a malou zvoničku s poštovní schránkou, kam mohou malí i velcí vhodit své dopisy Ježíškovi. Doufáme, že se náš stromeček bude lidem líbit a už budeme přemýšlet, jak ten náš nazdobíme příští rok.

Fotografie z této akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii nebo zde.

Začátek listopadu byl i pro nás ve znamení zavření školy, které pokračuje do 18. listopadu, kdy znovu přijde chvíle jejího otevření a s ním i běžná prezenční výuka, která vystřídá tzv. výuku distanční spočívající ve vyučování na dálku. I my jsme vyučovali na dálku, používali počítače, mobily, návštěvy, předávání pracovních listů a úkolů ve škole, jejich zpětné odevzdávání a opravy. Poděkování patří jak žákům za spolupráci, pedagogickým pracovníkům za jejich práci, v neposlední řadě rodinám našich žáků, které doma pomáhaly i suplovaly v nepřítomnosti učitelů a asistentů pedagoga. Za dva pracovní týdny bylo odesláno cca 750 pracovních listů, videí, obrázků, pokynů s vhodným učivem pro jednotlivé ročníky, ale i pro individuální práci žáků v základní škole speciální. Pedagogičtí pracovníci nejenom vedli distanční výuku, také sledovali dění kolem škol a na závěr se propojili, aby veršem vyjádřili své myšlenky. A aby tyto myšlenky neupadly v zapomnění, dovoluji si je zde uložit a také tady poděkovat všem "básníkům". Děkuji.

Listopadová Herbenka

Marcela: Všichni doma tvoří listy a nikdo si není jistý,

Lenka: jak to dopadne

Pavla: počítače každý žhaví, hlavně buďme stále zdraví

Mirek: karanténa stále běží, hlavně ať jsme všichni svěží

Jana: doma nás baví, kávička se k tomu hodí

Marta: papíry tu hromadím, jak si s nimi poradím?!

Jitka: distanční výuka je legrace, za rok budem bez práce

Naďa: studentíci brblají, přesto všichni pracují

Zdenka: já, ty, my, vy, oni – učíme se každý den bojovati s covidem

Jarka: zprávy všichni sledujeme, doma všichni pracujeme                                                          

Květka: hlavně buďme všichni zdraví, ať nás stále naše práce baví

Eliška Zug. : Složky s úkoly plním, na webinář se těším

Kája: Myslím na vás každý den s pastelkami v ruce, ať se brzy sejdeme, ne až v novém roce.

Markéta: výuku s Kubou házím dnes za hlavu, právě se zajímám o oběh účetních dokladů

Lenka T.: dneska - téměř po roce, učím děti ve školce.

Lenka P: Už kolem letí zprávička, že se nám otvírá školička.

Eliška T. : Konečně si odpočinem od výuky distanční, protože na tento HOROR

               jedny nervy nestačí.

Regina : Až tu báseň dokončíme, ve škole se uvidíme.

Mirka: těšíme se na dobu, kdy roušky budou konečně tabu.

Alice: Mějme mysl stále zdravou, ráno vždy vykročme nohou pravou.

Jsme doma. Jsme doma, ale pracujeme. Jak pracujeme jsem popsala v minulém článku, ale co jsem tam neuvedla, je to, že jsme na tom úplně stejně jako všechny ostatní matky a otcové, kteří mají i rodinné příslušníky, o něž se musí starat, jiní zase ty své musí učit, a že jsme také obyčejní lidé s obyčejnými radostmi i starostmi. Proč to sděluji? Učitelů se nikdo nezeptal, jak se cítili, když ze dne na den museli přejít k úplně jinému systému výuky. Nikdo je na ni nepřipravil, stejně jako na domácí vyučování nebyli připraveni rodiče. Veřejnost nezajímá, zda mají pedagogové doma potřebnou techniku, jestli jim nevadí používání vlastního mobilu a rozdávání svých soukromých telefonních čísel, přičemž si pracovní hovory platí sami, protože žádná škola nemůže všechny své zaměstnance vybavit veškerými potřebnými přístroji. V pořádku. Veřejnost má svých starostí dost. Nechodíme vyučovat do školy, ale pracujeme doma. Do školy si chodíme pro materiály, pro inspiraci, pro literaturu, často i pro informace, protože neustále spolupracujeme se všemi klasickými institucemi a vyplňujeme různé dotazníky, odpovídáme na výzvy a podobně. Vzájemně pracovní činnost konzultujeme. Také se individuálně vzděláváme. Doplňujeme si informace z odborných časopisů a literatury, sledujeme webináře a také dění v médiích. Snažíme se. Bohužel pro nás nejsou nastavená pravidla jednoznačná, neboť specifikem české nátury je něco vymyslet a k vymyšlenému najít výjimku. V těchto situacích si připadáme jako na houpačce, jelikož jednou víme, dvakrát nevíme, třikrát čekáme, a když padne konečné rozhodnutí, je během týdne rozcupováno a my opět upadneme do nejistoty. V podstatě jsme na tom podobně jako naši žáci. I ti potřebují jasně znějící pravidla, které v sobě zpracovávají, a na jejichž základě mohou a jdou dál. V současné době si většina z nich zvykla na nový způsob práce také díky vám, zákonným zástupcům, kterým patří naše velké poděkování v úvodu našich stránek. Závěrem chci sdělit již jenom to, že tento článek není o stěžování si. Tento článek je pouhou drobnou sondou do života pedagogických pracovníků, pro které tato doba také není jednoduchá, a proto se těší na své "jistoty".

Ve fotogalerii je malá ukázka toho, na čem žáci pracují, nebo na odkaze zde.

Všichni jsme byli zvyklí a jsme zvyklí, že v září nastoupíme do školy a v červnu ji na dva měsíce opustíme, aby si žáci užili prázdnin a pedagogové si vybrali zaslouženou dovolenou. I letošní školní rok začal v září a také skončí v červnu, ale je propleten několikaměsíční výlukou, kdy 12. března byly školy uzavřeny z důvodu ohrožení zdraví a zároveň zabezpečení zdraví žáků a jejich rodin i pracovníků školy a jejich rodin. Roky jsme pravidelně nacvičovali opuštění budov školy z důvodu nějakého nebezpečí chemického nebo požárního, ale že nás vyžene ven šířící se nemoc, nás ani ve snu nenapadlo a tato situace pro nás byla naprosto nová. Byla nová pro nás, pro žáky, pro zákonné zástupce a všichni jsme se s ní museli nějakým způsobem vyrovnat. Učitelé se pomalu rozkoukávali, domlouvali si s rodiči i žáky způsob předávání informací a úkolů tam i zpět, vytvářeli nové materiály a pomůcky pro výuku, připravovali pracovní listy s učivem, s obrázky i zábavnými úkoly a začali je rozesílat tam, kde fungoval internet a kde byla k dispozici mailová adresa. Všichni vyučující okamžitě pochopili, že nemá smysl našim žákům posílat pracovní listy pro tisk, snad jenom výjimečně, a chystali úkoly způsobem, který vyhovoval žákům i jejich domácí výuce. Vzhledem k nastalé situaci a znalostí poměrů si také navzájem pomáhali rodiče, paní učitelky některým žákům pracovní listy tiskly a předávaly, jiné je nechávaly ve škole, aby si je jejich žáci mohli vyzvednout a vypracovat. A tak to vypadalo do dnešního dne a já věřím, že to bude úplně stejně pokračovat ve vzájemné komunikaci i nadále. Vím, že některé paní učitelky si s žáky píší, jiné si s nimi pravidelně telefonují a svým přístupem je motivují a povzbuzují při plnění domácích úkolů. Jiné jsou zase v častějším kontaktu s rodiči, ale každý způsob spolupráce má své pro a logický důvod.
A já chci tímto článkem poděkovat za výbornou práci a spolupráci všem pedagogickým pracovníkům, žákům i zákonným zástupcům, kteří tuto nezvyklou formu výuky v domácím prostředí tak dlouho zvládají. Také všem zmiňovaným přeji do dalších náročných dnů hodně optimismu a síly k realizování každodenních pracovních, školních i osobních povinností.

Od 27. května do 31. května 2019 proběhla škola v přírodě, která byla zorganizována pro žáky ze základní školy a ze základní školy speciální. Celkem se přihlásilo 17 dětí. Doprovodem dětí byly 4 paní učitelky, jedna maminka a jedna babička. Pět dnů prožili účastníci školy v přírodě v Penzionu Athéna, Suchý. Dopoledne probíhala výuka a odpoledne patřilo sportovním hrám, lesní hře s úkoly,výtvarnému tvoření a batikování triček. Večer se hrály společenské hry, zpívalo se, u táboráku se opékaly špekáčky a děti prošly stezku odvahy.Turistické vycházky paní učitelky vedly okolním lesem, ve kterém si děti stavěly domečky pro skřítky, poznávaly rostliny a pozorovaly zvířátka.

Pobyt ve škole v přírodě se dětem líbil a domů přijely obohacené o nevšední zážitky. Také se pěkně chovaly k sobě i k dospělým a všechny jejich činnosti provázela chuť do práce a vzájemná pomoc. Doufáme, že jim nadšení a přátelské vztahy vydrží i ve školních lavicích.

Fotografie z této akce si můžete prohlédnout ve fotografii, nebo na odkaze zde.